Létání bez letišť

3. prosince 2012 | Autor: Aleš Komárek Je až s podivem, že když chce někdo něco dělat, tak se vždy najde někdo kdo mu to chce zakázat. Silničáři při stavbě vždy narazí na nějakou chráněnou žabičku, energetici mají vždy krátké a špinavé komíny, vodohospodáři mají moc napuštěné, nebo moc vypuštěné přehrady, jezdci na vodních skútrech mají své stroje moc hlučné a tak bychom mohli pokračovat hodně dlouho. Z předešlých příkladů se však dají vypozorovat i zajímavé vztahy kde každý chce jezdit po dálnici, ale nesmí být u jeho domu, každý potřebuje stále více energie, ale elektrárnu ať mají u sousedů, přehradu? ano je to skvělá věc jak zkrotit živel, ale tuhle betonovou obludu postavte někde jinde, vodní skútr je zajímavá zábava, ale jezdit můžou jen když se budu chtít svézt já……... Ze všech možných oblastí kde mohou podobné situace nastat však neunikne pozornosti, byť náhodného diváka, fenomén dnešní doby, kterým je trudný život u letiště. Řeklo by se, že se na největší odpor narazí při budování nového letiště, nebo při jeho rozšiřování. V těchto případech lze aplikovat předešlé schéma, kdy na dovolenou chce letět každý, ale letiště ať postaví sousedům. Fakt, že s letištěm jsou neodmyslitelně spjata nová pracovní místa a celé okolí se přiblíží světu investicemi do infrastruktury je až do konce demagogicky odmítán bez možnosti jakékoli diskuze. Ale nenechme se mýlit. Nemalé problémy provázejí majitele a provozovatele i daleko menších a historicky již zakořeněných letišť. Je to k nevíře, ale je to tak. Co je hnacím motorem těchto „protiletišťních“ aktivit. Je skutečným účelem vytvoření naprosto panenského okolí, ve kterém se bude pokračovat zákazem automobilů a zbouráním nákupních center, které je sem v počtech tisíců přitahují? Nebo snad rovná travnatá plocha narušuje urbanisticky zvládnutou koncepci rodinných domů, skladových hal a nových sedmipatrových betonových bunkrů pro luxusní bydlení? Odpověď bude mít každý jinou, avšak udělat si obrázek o tom co tento boj obnáší a jakým útokům čelí osoba v jejímž vlastnictví letištní plocha je, pomůže odkaz na článek pana Milana Mikuleckého, jakožto osoby zastupující majitele letiště Praha Letňany. Co dodat. Snad jen náš známý vzorec tolerance: „Letiště by mohla žít, ale jen v případě, že budu chtít letět já…………………“.